Šatna je prostor, o kterém se ve školách a školkách mluví nejmíň a který se přitom používá několikrát denně. V září s ní obvykle není problém. Jakmile se ale ochladí, přibydou bundy, čepice, náhradní oblečení a mokré boty, ranní i odpolední provoz se zadrhne. Podzim je proto nejlepší doba na to, si šatnu pořádně prohlédnout. Ukáže se v ní totiž všechno, co by při letní prohlídce prázdné místnosti nikdo nepoznal.
Do stejného místa se v říjnu vejde dvakrát víc oblečení
Na začátku roku má dítě v šatně tenkou mikinu a přezůvky. V listopadu na stejném místě visí bunda, šála, čepice, náhradní tepláky a pod ním stojí gumáky. Počet dětí se přitom nezměnil.
Přetížená šatna se pozná snadno. Věci padají na zem, děti si je navzájem posouvají, oblečení se mačká na dvou háčcích a část skončí na lavici, protože se jinam nevejde. Učitelky a vychovatelky to pak řeší každé ráno znovu.
Nejde o počet háčků, ale o prostor mezi nimi
Kapacita šatny se běžně počítá podle počtu míst, jenže rozhodující je šířka, kterou má každé dítě k dispozici. Když jsou místa těsně vedle sebe, zimní bundy se překrývají a dvě děti se u nich zároveň neobléknou. Proto se šatní nábytek nevybírá jen podle toho, kolik se ho do místnosti vejde, ale i podle toho, jestli v něm zůstane rezerva na zimní vrstvy.
Stejně důležitá je police nad věšákem a prostor pod ním. Čepice, rukavice a menší věci potřebují své místo, jinak se stěhují do kapes bund nebo se ztrácejí. Uzavíratelné boxy nebo skříňky problém řeší lépe než další otevřený háček.
Mokré věci potřebují místo, kde uschnou
Podzim do šatny přinese vodu. Mokré bundy, promáčené boty, deštníky. Pokud nemají kde uschnout, vlhkost zůstává v místnosti a projeví se na zápachu i na nábytku. Botníky a sušáky proto nejsou doplněk, ale praktická část vybavení.
Pomáhá oddělit mokré od suchého, nechat obuv stát na odvětrané ploše a počítat s tím, že se podlaha v šatně bude vytírat častěji než jinde. Vyplatí se také sledovat, z čeho je nábytek vyrobený a jak jsou ošetřené hrany. Právě spodní části skříněk a lavic dostávají v šatně nejvíc zabrat.
Ve školce rozhoduje o rychlosti výška nábytku
V mateřské škole se děti oblékají samy a šatna je jedno z míst, kde se to učí. Když jsou háčky příliš vysoko, botník mimo dosah a není si kam sednout, potřebuje dítě pokaždé dospělého. Ranní špička se tím prodlouží o desítky minut denně.
Lavice na sezení při obouvání, věšák ve výšce dítěte a značka, podle které dítě pozná své místo, udělají víc než další metr skříněk. Dítě ví, kam si má sednout, kde má věci a co má udělat jako první.
Šatna se zadrhne v pěti minutách, ne přes celý den
Provoz šatny není rovnoměrný. Kritické jsou příchod, odchod na zahradu nebo na hřiště a vyzvedávání dětí, kdy se v prostoru potkají děti i rodiče. Právě v těchto chvílích se pozná, jestli je šatna průchozí, nebo jestli se v ní lidé musí obcházet.
Řešením nemusí být větší místnost. Často stačí jiné rozmístění, oboustranné lavice, rozdělení dětí do skupin s vlastním koutem nebo přesun vybavení šatny tak, aby se ranní a odpolední pohyb nekřížil.
Co se zjistí v říjnu, může být hotové v létě
Šatny se obvykle neřeší proto, že se na ně při plánování obnovy dostane až po učebnách. Přitom jde o prostor, který používá každé dítě několikrát denně a jehož úprava bývá levnější než vybavení celé třídy.
„Školy a školky se na nás často ozvou na podzim, kdy je jasné, že šatna provoz nezvládá. To je dobrý okamžik. Prostor se dá zaměřit v době, kdy se skutečně používá, a je vidět, kde se děti zdržují. Návrh a výroba pak mají dost času a montáž se stihne o prázdninách,“ říká Martin Kraus ze společnosti Makra Didakta.
Stačí si během podzimu poznamenat, co v šatně chybí a kde se provoz zastavuje. Takový zápis se hodí při sestavování rozpočtu na další rok i při zadávání poptávky. A hlavně vznikne ve chvíli, kdy je šatna plná, tedy přesně tehdy, kdy o ní vypovídá nejvíc.