Útulný interiér není otázkou trendů ani počtu dekorací. Vzniká ve chvíli, kdy prostor působí přirozeně a dává smysl. Když světlo neruší, ale vede. Když místnost má logiku. A když materiály ladí nejen na pohled, ale i na dotek. Právě tyhle zdánlivě nenápadné prvky často rozhodují o tom, jestli se v prostoru cítíme dobře.
Útulnost jako výsledek, ne záměr
Pocit útulnosti většinou nepřichází ve chvíli, kdy se ho snažíme „vytvořit“. Vzniká spíš jako přirozený důsledek dobře navrženého prostoru. Takového, který respektuje způsob, jak se v něm pohybujeme, jak vnímáme světlo nebo jak na nás působí povrchy kolem.
„Útulnost není něco, co do interiéru přidáte navíc. Vzniká tehdy, když jednotlivé prvky dávají smysl dohromady,“ říká interiérová designérka Anke Glut.
I jednoduchý pokoj tak může působit mnohem příjemněji než dokonale sladěný prostor plný dekorací. Záleží na základech, na světle, struktuře a použitých materiálech.
Světlo: neviditelný režisér prostoru
Zásadní rozdíl mezi útulným a neútulným interiérem často začíná právě u světla. Ne u jeho množství, ale u způsobu, jakým je v prostoru rozptýlené. Jedno centrální světlo u stropu sice vše rovnoměrně osvítí, ale prostor tím zploští. Zmizí hloubka, rytmus i atmosféra.
„Centrální světlo funguje technicky, ale ne pocitově. Když chybí nižší nebo boční zdroje, tělo zůstává v napětí, i když si to neuvědomujeme,“ vysvětluje Anke Glut.
Boční lampy, stojací světla nebo jemné lokální osvětlení vytváří přirozené přechody mezi světlem a stínem. Prostor se díky nim mění během dne a večer působí klidněji a příjemněji.
Struktura: vizuální klid místo chaosu
Ani sebelepší světlo nezachrání interiér, který nemá jasnou strukturu. Nejde přitom o symetrii nebo dokonalý pořádek, ale o čitelnost. O to, jak spolu jednotlivé prvky souvisí.
Když každý kus nábytku nebo dekorace žije vlastním životem a nenavazuje na zbytek prostoru, mozek ztrácí orientaci. Oko nemá kde spočinout a vzniká pocit neklidu, i když je vše formálně uklizené.
„Mozek reaguje velmi citlivě na vizuální chaos. Pokud v prostoru chybí jasné vazby mezi prvky, nevědomě nás to znervózňuje,“ upozorňuje Anke Glut.
Pomáhá opakování tvarů, seskupování prvků nebo jasné vymezení funkcí jednotlivých zón. Ne proto, aby byl interiér strohý, ale aby působil srozumitelně a přirozeně.
Materiály, které dávají prostoru hloubku
Materiály v interiéru neovlivňují jen vzhled, ale i to, jak prostor vnímáme fyzicky. Tvrdé a hladké povrchy odrážejí světlo i zvuk, a interiér tak může působit chladně, i když je barevně útulný.
„Prostor složený hlavně z tvrdých povrchů je hlučnější a ostřejší. Tělo na to reaguje napětím, i když si to člověk neumí přesně vysvětlit,“ říká Anke Glut.
Vyvážená kombinace hladkých a strukturovaných, tvrdých a měkkých materiálů pomáhá interiér zklidnit a dodat mu hloubku. Textilie, dřevo nebo matné povrchy vnesou do prostoru měkkost, aniž by na sebe příliš upozorňovaly.
Vzájemná souhra dělá celek
Světlo, struktura a materiály samy o sobě nestačí. Jejich síla se projeví až ve chvíli, kdy spolupracují. A právě v téhle nenápadné souhře často spočívá rozdíl mezi hezkým a skutečně příjemným interiérem.
„Dobře navržený interiér na sebe neupozorňuje. Člověk si jen uvědomí, že se mu tam dýchá lépe a chce tam zůstat. Ostatně i v tom spočívá úloha interiérového designéra – propojit technické, vizuální i pocitové vrstvy tak, aby celek dával smysl. Ne na efekt, ale pro život,“ uzavírá interiérová designérka Anke Glut.