Kontrast je v interiérovém designu podceňovaný nástroj. Často si ho spojujeme s výstředností nebo tvrdými barevnými přechody, ale ve skutečnosti může být i jemný, tichý a naprosto přirozený. Když se použije citlivě, prostor díky němu získá hloubku, rytmus i charakter. A nemusí to být vůbec komplikované.
Kontrast jako vodítko pro oči
Kontrast pomáhá očím číst prostor. Vytváří oporu, díky které se v místnosti orientujeme, i když si to neuvědomujeme. Není to o tom šokovat černou zdí v bílém pokoji. Funguje už drobná změna struktury, materiálu nebo světla.
Typický příklad? Lesklý keramický obklad vedle matné stěrky. Hrubé proutí vedle hladké stěny. Kulatý stolek v místnosti plné rovných linií. Všechny tyto prvky vytvoří napětí, které ale působí harmonicky, pokud se drží v míře.
„Kontrast funguje jako spojka mezi různými prvky v interiéru. Dokáže sjednotit věci jako barvy, materiály nebo tvary, které by jinak působily roztříštěně. Pokud je navržen s citem, drží prostor pohromadě, aniž by na sebe musel upozorňovat,“ říká interiérová designérka Anke Glut.
Typy kontrastu, které fungují
Teplé vs. studené
Kombinace teplých a studených tónů je jeden z nejjednodušších způsobů, jak do prostoru dostat vizuální kontrast. Teplé tóny jako dřevo, béžová nebo tlumená terakota dodávají útulnost. Studené prvky, například šedé stěny, kovové doplňky nebo sklo, naopak prostor opticky čistí a odlehčují.
Když je všechno jen teplé nebo jen studené, interiér často působí ploše. Ideální je hledat rovnováhu. Například studeně laděnou místnost zjemní dřevěná podlaha nebo lněné závěsy v teplém odstínu. A naopak, vedle teplé krémové pohovky může vyniknout stolek z černého kovu nebo betonu.
Měkké vs. tvrdé
Tato rovina kontrastu je často přehlížená, ale funguje výborně. Hladká kamenná deska vedle huňatého koberečku. Kovová konstrukce postele a bavlněné povlečení. Sklo vs. přírodní textilie. Rozdílné textury dodají prostoru pocit vrstvení a větší hloubky. A právě to je podle Anke Glut často klíčem k prostoru, který je klidný, ale vizuálně zajímavý.
„Měkčí a tvrdší povrchy spolu dokážou pracovat mnohem lépe než dvě barevně sladěné, ale vizuálně ploché věci. Je to jeden z nejpřirozenějších způsobů, jak do prostoru dostat rytmus, aniž by působil rušivě,“ říká.
Světlé vs. tmavé
V místnostech laděných do světlých tónů často chybí vizuální kotva. Něco, co prostor opticky podrží. Stačí malý tmavý prvek, který vytvoří kontrast a dodá celé kompozici stabilitu. Nemusí jít o velké plochy. Černý rám zrcadla, tmavý noční stolek nebo lampa s kontrastním stínidlem úplně stačí. Důležité je, aby tmavý bod působil přirozeně, ne jako cizí prvek navíc.
Jak propojit kontrast s osobním stylem
Některé kontrasty vypadají skvěle na fotce, ale v reálném prostoru mohou působit rušivě. Důležitější než efekt je atmosféra. Někdo se cítí dobře v interiéru, kde vedle sebe fungují silné barevné rozdíly. Jinému sedí jemnější kombinace tón v tónu, kde kontrast vzniká spíš strukturou nebo materiálem.
„Každý vnímá prostor jinak. Proto je důležité, aby kontrast nevznikal jen podle designérských pravidel, ale hlavně podle toho, co je člověku příjemné a přirozené,“ vysvětluje Anke Glut.
Kontrast nemusí být výrazný, aby fungoval. Důležité je, že pomáhá prostoru dýchat, vytváří napětí i oporu a dává věcem kolem vás jasnější smysl. Když je navržen s citem a v souladu s tím, co je vám blízké, vznikne prostor, který je nejen hezký, ale i příjemný na život.